Galerie Orlovna z.s.

Otevřeno út-ne
10–17 hodin

Na Sladovnách 1492
767 01 Kroměříž

© 2016

Nová stránka 1

design by Malina: .

SPONZOŘI >>

Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.galerie-orlovna.cz

počítadlo.abz.cz

2015

Malina Oliva

Malina (není) Oliva

Motto: Poptávka po Malinách je vysoká. Maliník je obvykle prodáván na trhu za velmi uspokojivé ceny. (Wikipedia)

Motto: Z Olivy získáváme olej, který dělíme na panenský, rafinovaný a směs obou těchto olejů. (Wikipedia)

Dříve než se vydáme do výstavních prostor Galerie Orlovna na výstavu Michala Maliny a Ondřeje Olivy je třeba si vyjasnit pojmy. To nám umožní lépe uchopit vystavovaná díla a povede to snázeji ke skutečnému uměleckému zážitku. Malina opravdu není Oliva!
O tom netřeba vést polemiku. Jejich odlišnost je velmi výrazná, však ve svém působení dosahují podobných výsledků. Oba mají svá nezaměnitelná specifika a jsou světově proslulí díky svým nezastupitelným atributům. Malina je plodem Ostružiníku maliníku (Rubus idaeus), který miluje světlé lesy, mýtiny a nepřístupné slunné stráně. Oliva je pak plodem Olivovníku evropského (Olea europea), který náleží mezi nejstarší kulturní rostliny světa. Malinovník chrání své plody nepřístupnými místy výskytu a hlavně nepříjemným hustě trnitým keřem. Dobývání Maliny se nikdy neobejde bez šrámů a jiných následků.
Oliva je přístupný ke žni, vlastně se ani netrhá, nechává se uzrát, pak padá sám. Má v sobě noblesu dávného mýtu. V judaismu, antickém světě i ve světě koránu je symbolem míru, blahobytu a plodnosti.
I zralé plody jsou odlišné. Rozmáčkneme-li v prstech Malinu, získáme tekutinu temné barvy krve. Ta má nevídaně vysoký obsah antioxydantů. Malinova krev tak může zachraňovat životy, zlepšuje zdravotní stav kuřáků a alkoholiků a v neposlední řadě pomáhá v boji s Alzheimerovou chorobou. Rozdrtíme-li v prstech Olivu, získáme olej, který se stal nejen kulinářským symbolem celé jižní Evropy. Oliva stojí za zdravým životním stylem a dlouhověkostí. To činí z obou plodů také velmi výhodný objekt obchodních aktivit. Jejich tržní cena neklesá, má trvale vysokou hodnotu.
Nejinak je to i v případě umění Michala Malina a Ondřeje Olivy. Jsou rozdílní, však jejich léčebné účinky jsou podobné. Výstavě jsem si přidal osobní podtitul: Umění obnovuje vidění. To proto, že tato výstava představuje přesně to, čím chce být skutečné současné umění. Totiž býti svědomím současného světa, ve kterém musíme i smíme žít. K tomuto světu patří bolest, trny a krev, ale i blahodárná úleva, konejšivá léčba a pokoj.
Svět, který je zoufale současný, ale zároveň je nedílnou součástí dávných mýtů a duchovních cest. Svět, který lze lépe pochopit a pomoci mu pouze s obnoveným viděním. V tom je smysl umění, této výstavy a práce těchto mladých umělců Michala Maliny a Ondřeje Olivy – proměňuje naše vidění a my smíme poté proměňovat svět.

Tomáš Ježek

Malina Oliva -
profil

Foto: Tomáš Vrtal

DUO BOYS - pozvánka
„Věnujeme se společné i ndividuální malbě a jde nám to velmi dobře. Free style je tajná malířská manýra, kterou zvládáme bravurně. Do Kroměříže se velmi těšíme, neboť je to krásné a útulné město. A doufáme, že můžeme kroměřížskému publiku nabídnout jen to nejlepší.“
Václav Stratil a Martin Helán alias DUO BOYS
Stratil a
Helán

Foto: Tomáš Vrtal

Velryby-pozvánka
„Pokusila jsem se zhmotnit velryby všemi smysly. Je to můj manifest imaginace.“
Zuzana Růžičková
Růžičková

Foto: Tomáš Vrtal
Armutidis+Tichý-pozvánka

Oldřich Tichý

Výstava Oldřicha Tichého představí obrazy, v nichž je v pozoruhodné organické jednotě s celým jeho předchozím dílem rozvinuto téma vnitřního(duchov­ního) a vnějšího světa. Jsou to jednak autorovy tradiční robustní znakovité, symbolistní tvary či „individuality“ ale i abstraktní práce, zachycující realitu dynamiky života, mnohosti, nekonečnosti a otevřenosti přírodního a lidského bytí.
web: https://www.oldrichtichy.cz/

Tichý

Foto: Tomáš Vrtal

Irena Armutidis

Výstava Ireny Armutidis s příznačným názvem BESTIE představí v prostoru Vodárny soubor sochařských děl z posledních let, kde se mladá sochařka věnuje především zvířatům a jejich chování. Toto nepřirozené chování je zásadně ovlivněno lidmi, kteří mění nejen životní prostor zvířat, ale i jejich zvyky a návyky, které se tak velmi podobají lidským.
web: http://www.irenaarmutidisova.com/

Armutidis

Foto: Tomáš Vrtal

Malina
pozvánka

MIROSLAV MALINA. STRÁŽCI ZAHRAD

Miroslav Malina se narodil 25.dubna 1956 v Uherském Hradišti. Patří ke generaci, která se na umělecké scéně začala objevovat v polovině 80. let 20. století. pro umění konce 20. století není typický jeden sjednocující styl, jak jsme z historie zvyklí, naopak vyznačuje se svobodným tvůrčím individualismem a pluralitou výtvarných názorů. Na mnohavrstevnou uměleckou scénu 80. let vstoupily silné vzájemně se odlišující osobnosti s vyhraněnými programy. Díky neustálým a nepřetržitě se zrychlujícím proměnám současného světa se všichni zúčastnění museli naučit toleranci, pochopení a smířit se s názorovou mnohostí a s tím, že radikální postoje už dávno nikomu neimponují. Pryč je doba vylučování z kolektivních hnutí, útoků na jinak smýšlející. Rozhodujícím měřítkem kvality přece není její příslušnost k novějším názorům, ale originalita, autentičnost, opravdovost vztahu mezi životními postoji a jejich odrazem v umělecké tvorbě. V komplikovaném uměleckém světě vedle sebe existuje řada umělců, ktará svými přístupy navázala na tradiční známé a prověřené metody, další skupinou jsou věční nespokojenci, permanentní vynálezci, objevovatelé, jejich souputníci a následovatelé. Své místo ve světě umění však mají i solitéři, soustředěni ke svým vlastním vizím, kteří intuitivně realizují svůj svět a uskutečňují svoje subjektivní představy a jen těžko se dají vtěsnat do některého ze současných – ismů. Mezi ně můžeme zařadit akademického malíře Miroslava Malinu.

Život a tvorba Miroslava Maliny je spojena s Uherským Hradištěm, kde žije, tvoří a předává své zkušenosti budoucím adeptům umění na Střední uměleckoprůmyslové škole (od roku 1991 vede obor malby). Cesta za hledáním “artstního eldoráda” však nebyla přímočará. Než se pustil na dobrodružnou pouť za uměním a vstoupil na úzkou lávku nové cesty v objevování vlastního tvořivého ducha uplynula řádka let. Vyučil se nástrojářem v Mesitu, ale záhy vyměnil profesní jistotu za poměrně riskantní dráhu malíře, a již více než 30 let tak “píše” svůj výtvarný příběh s mnohými vstupy a výstupy. na jejich začátku i vrcholu stojí kresba, základní stavební kámen celé umělcovy tvorby.

čerpáno z knihy: Miroslav Malina – Tulák po hvězdách

Malina-profil

Foto: Tomáš Vrtal
Noc galerií

IVO SEDLÁČEK a RADIM HANKE. OD DO

20. 4. – 21. 5. 2015

Radim Hanke a Ivo Sedláček spolu úzce a mnohostranně spolupracují už od sklonku osmdesátých let uplynulého století, kdy se oba usadili ve Zlíně. Jak z Třince pocházející sochař Radim Hanke (1963), absolvent VŠUP v Praze (prof. J. Malejovský), tak brněnský rodák, malíř Ivo Sedláček (1961), absolvent katedry výtvarné výchovy PF brněnské univerzity, se už v té době v českém kontextu prosazovali nejenom vlastní tvorbou, ale i důležitou oborovou organizační a posléze i výtvarnou pedagogickou činností. Oba například dlouhodobě spolupracují se zlínskou Krajskou galerii a v roce 1994 stáli též u zrodu Zlínské soukromé vyšší odborné školy umění, na níž dosud působí pedagogicky a Ivo Sedláček od roku 1998 i jako její ředitel. V posledních letech se mimo jiné zapojují také do výstavních aktivit výtvarného seskupení Zlínský okruh, na jehož ustavení mají rovněž svůj nepominutelný podíl. Jejich tvorba již byla v průběhu let četně prezentována také samostatně, ale i v rámci různých výtvarných sympózií a v souborech dalších významných kolektivních uměleckých přehlídek doma i v zahraničí. Vůbec první společná samostatná výstava obou autorův proběhla v Chodovské tvrzi v Praze v roce 1996. Kromě dlouholeté přátelské komunikace je do společné výstavní síně přivedlo a stále přivádí i určité jejich názorově si blízké výtvarné východisko, na bázi symbolické figurace. Svým způsobem to ilustruje také jejich stávající kroměřížská prezentace, na níž jsou vedle důrazu na novější tvorbu zastoupeny i některé jí předcházející, starší práce. V retrospektivním pohledu, ve vzájemné konfrontaci obou pojetí, se však vyjevují i některé zásadní odlišnosti mezi oběma tvůrci, patrné už v tematické rovině a spočívající hlavně v jejich rozdílné umělecké mentalitě.
Radim Hanke, autor řady významných sochařských realizací ve veřejném prostoru (např. pomník T. Bati a J. A. Bati v centru Zlína), jež tvoří nedílnou součást jeho volné tvorby – kterou je v instalaci výstavy zastoupen zejména – se i přes důslednou stylizaci tvaru až do podoby lapidárního znaku, nikdy zcela nevzdává jeho figurálního fundamentu. Povýtce experimentující malířské pojetí Ivo Sedláčka naopak v posledních letech vstupuje na půdu ryzí abstrakce. K postupnému odklonu umělce od figurativní symboliky bezpochyby přispěla jeho narůstající fascinace fenoménem prostoru. Už na počátku devadesátých let tak začaly vznikat autorovy vlizelíny (malby zavěšené ve volném prostoru) a stále častěji i kompozice s příznačným názvem V prostoru. Tento jeho přístup v současné době (2011–2014) vrcholí v rozsáhlých malířských kompozicích na papíru, v jakýchsi vzrušujících vizualizacích dynamiky vesmírných jevů a dějů. Dílo Radima Hankeho je jiného rodu. Nevztahuje se k vnějšímu kosmu, ale spíše k vnitřním psychologickým hodnotám lidského bytí. Je vedeno umělcovou instinktivní touhou po hlubším prožitku řádu světa v doteku s fenomenálními archaickými a náboženskými tématy. Symbolicky tak otevírá žitý přirozený svět archetypálním jistotám minulosti.

PhDr. Ludvík Ševeček

Hanke
pozvánka
Sedláček pozvánka