Galerie Orlovna z.s.

Otevřeno út-ne
10–17 hodin

Na Sladovnách 1492
767 01 Kroměříž

© 2016

Nová stránka 1

design by Malina: .

SPONZOŘI >>

Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.galerie-orlovna.cz

počítadlo.abz.cz

Eva Vajceová a Stanislav Vajce 21/5/2012 – 24/6/2012

21/5/2012 – 24/6/2012 Eva Vajceová a Stanislav Vajce

Do Česka se po pětadvaceti letech vrací výtvarné legendy let šedesátých.

Výstavní prostor Orlovna a Malá galerie

PREZENTACE ZAHÁJENÍ VÝSTAVY

Zpracované foto ze zahájení výstavy od Alenky Kristové.

PREZENTACE PRÁCE

Eva Vajceová

Stanislav Vajce

Tvorba obou umělců, Evy a Stanislava Vajcových, vzniká po léta ve společném prostředí a je prostoupena obdobnými společenskými i uměleckými vztahy, avšak představuje dvě individuální díla, odlišující se od samého počátku jejich výtvarného formování. A to i přes to, že výuka v atelieru monumentální malby Aloise Fišárka a textilního výtvarnictví Antonína Kybala se v mnohém prolínala; soustředila se na zvládnutí a ovládnutí prostoru, na monumentální působnost díla, na propojení tvarů a barevných tónů tvořených světlem, jeho silou a účinem. Nelehký úkol. Ať monumentální malbou či tapiserií, obdobně jako mozaikou nebo vitráží, lze vyjádřit náročné koncepce a velkolepé kompozice. Avšak na počátku vždy stojí námět a obsah, umělcův vnitřní svět zaznamenaný třeba pouhou barevnou feérií na kartonu. Mezi oním kartonem a konečnou podobou díla se vrší mnohé z lidského a uměleckého života svých tvůrců, ale také kus osudu Evropy. S poznáváním světa, dalo by se říci, dostává dílo Evy a Stanislava Vajcových podivuhodný, posunutý, mnohovrstevný smysl. Prostor pro sen, pro metaforu či zkratku se nezmenšuje, naopak, otevírá se do mnohem větší šíře.
Každá výstava je pouhým torzem, zlomkem díla, nelze však hovořit o neúplnosti o nedoslovnosti, ta je pouze vnější. Eva Vajce se po léta zabývá sakrální tématikou. Šíře jejich zájmů a znalost kulturněhisto­rických uzavřených epoch je předpokladem pro vlastní interpretační stylizaci patřící již do našeho věku, navíc prováděnou obtížnou technikou tkaní. S rostoucím ovládáním technických prostředků se v jejím díle vytváří prostor pro sílu vcítění, pro evokační schopnost, která uvolňuje představy a v konečném řešení nese znaky vyzrálého osobního slohu. Totéž lze napsat i o bytostném malíři Stanislavu Vajcovi. Rukopis jeho obrazů a koláží je v šíři malířského světa zcela rozpoznatelný. Otevírá nám brány do světa malby, která není odleskem světa, ale jeho nenapodobitelným podobenstvím. Má znaky ryze osobní pravdivosti, oplývá svěžím a zároveň natrpklým půvabem, který nemá nic společného s líbivostí ani s podbízivostí. Ber anebo nech ležet, říká české úsloví.
Výstava Evy a Stanislava Vajcových chtěla být a je evokací člověka a jeho pohledu na svět i vztahy v něm, zaujmutím jeho stanoviska závislého na nesnadno zvažitelných hodnotách. Jejich pohled je pro ně samé objevem a nám přináší útržky poselství, která obohacují mapu lidského ducha o nová místa. Milena Klasová V Klánovicích, květen 2012