Galerie Orlovna z.s.

Otevřeno út-ne
10–17 hodin

Na Sladovnách 1492
767 01 Kroměříž

© 2016

Nová stránka 1

design by Malina: .

SPONZOŘI >>

Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.galerie-orlovna.cz

počítadlo.abz.cz

2012

 
Karel Balcar UNTITLED 2/7 - 29/7/2012

Narozen 1966 v Lanškrouně, žije a pracuje v Praze a Horní Čemrné

Karel Balcar (1966) studoval v letech 1992–1999 na Akademii výtvarných umění v Praze v Ateliéru klasické malby profesora Zdeňka Berana. Je vyzrálou osobností na poli technicky precizní,suverénní, hyperrealistické malby, která ukazuje k tradici klasicismu, romantismu, manýrismu a především caravaggiovského barokního iluzionismu. Autor vytváří sofistifikované kompozice vypjatého chladného erotismu, do nichž se často autoportrétně projektuje. Drasticky pojatá a podmanivého, až děsivě psychologického účinu, jsou díla s podtextem mementa mori.

Ph.Dr. Rea Michalová, Ph.D.

 
Karel balcar - PS psano 5.5.2007 v brixenu

a tak to tady chodi-je tu krasne, ptaci udrzuji tradici cvrlikani, vcely jsou jako obvykle pilne a ze site na zahrade pozoruji kratochvile me zeny-jsem relativne zklidneny i bez premedikace a ocekavam prijezd cloveka, ktery zapoji indukcni varnou desku a horkovzdusnou troubu se tremi topnymi telesy-myslim na julii, ktera me usvedcila z mych slibuchybu stejne jako pani v kvetinarstvi predevcirem me zchladila kdyz jsem si dvakrat chtel vybrat umele kvetiny (byly to ony priserne dokonale napodobeniny s polyetylenovymi kapkami rosy vyrobene v PRC-nechapu ze jsem si jich vubec vsimal-ale predevsim mam stale platnou predstavu, ze v kvetinarstvi se a priori prodavaji zive kvety a pak take jsem byl mozna jeste stale rozjaren ze setkani na okresni sprave socialniho zabezpeceni (nemyslim ironicky-shledal jsem se s penezi, ktere jsem uz odepsal-ackoliv si nemyslim, ze by stale platby na me duchodove zajisteni byly necim jinym nez vyhozenou investici-vsak nerozveseli nas nic vice, nezli setkani se zenou neb penezi-(predstavte si sedet s lahvi dobreho vina bez zeny a s vybranym uctem-to hrozi nejakym neuvazenym cinem))-jsem rad, ze uz muzu rozumne hybat krkem a ze nemusim za ortopedem do kitzbuhelu nebo dokonce az do st.johann im tirol (bezky uz nemuzu ani videt)-je zajimavy, ze meli namozeny svaly kolem dokola krku a hlavne ze nevedej, co s ni delali (mysleno hlavou), ze si neco takoveho zpusobili (mozna jsem prochladl pri prudkem sjezdu do udoli-musim napsat pratelum do prahy, aby mi poslali nejaky obnoseny overal se zvlast zateplenou kapucou a integrovanymi brylemi-neuveritelne slzim)-me danove povinnosti jsem snad dnesnim dnem splnil, kdyz mi na financnim urade vymerili dan za darovanou zahradku pred okny-cinila cele 4Kc-odmitl jsem cely obnos platit slozenkou, takze mi tuto sumu prictou k dani z nemovitosti v pristim roce-.............­.............­...-a tak to tady chodi, ze se ani nenadeju a je pozdni vecer, vecerni maj, je lasky cas-v lednici mam uz asi tyden jedno pivo, tak mozna abych lepe usnula-veru si cte navod k troube a ja pisu o vlahych vecerech na ledovci, cinkani kravskych zvoncu a vzpominam „puskaj bezumjec ja, no vy, vy bezcestnyj soblaznitjel“

  • nevim jestli neni nemistne jist v tirolich svycarskou cokoladu ale necht-pojedu do prahy-ich muss nach prag fahren -home is where the heart is-on the bus-tak tohle bych taky umela-s chlapama-s chlapama-a ted to pivo-ne ne, jeste kontrola fakturacnich udaju, zalozit faktury do sanonu a teprve ted, poradek musi byt-taky jsem si dnes strikl pripravek proti klistatum, blecham a tak do oka-francouzi tomu rikaji savoir vivre-asi to nebyla az tak chyba frantiku jako ceskeho idiota ktery prekladal navod k pouziti-nedavno jsem se smal silenym prekladum filmu (…i have a plane to catch/mam plan odchytu …) a netusil jsem jak na takovej neadekvatni preklad dojedu (teda jeste na to oko vidim a tak…)-jeste ze to nedali prelozit do peoples republic of china-nedovedu si predstavit, jak by se pripravek abdikoval a tak-„a tak to je na tom svete " rikala moje babicka Frantiska-odbiji trictvrte-vidim to na zacatek tydne-tak pondeli utery-vsichni budte pripraveni az zavolam-bude to Stress und Hektik-eine Reise zur Heilquelle (Hoelle?)(nevim jak se na klavesnici pisou nemecky pismenka, takze "oe“ minim o s dvema teckama)-stroj se zpomaluje-nebezpeci lavin-jiz jedenacta odbila-papa puspus.KB

PS psano 5.5.2007 v brixenu Karel balcar

 
Kristýna Křížová

Karel Balcar, čtyřiačtyřicetiletý žák věhlasného hyperrealistického atelieru Zdeňka Berana na Akademii výtvarných umění v Praze, představuje svou nejnovější tvorbu z posledních let. Balcarovi se už od dob studií přezdívá Krajkář. Krajka je totiž v jeho tvorbě častým motivem.

Na Balcara velmi zapůsobily krajky na rakvích, které jsou nejen dekorativním prvkem, ale zároveň i pomyslným rozpadem formy, symbolem lidského mizení ze světa, smrti. „Když se tělo rozpadá, tak se z něj nestane plocha (alespoň ne v dohledném časovém horizontu), ale rozpadá se do drobných chomáčů či struktur. Krajky jsem si oblíbil, jsou pro mě nejen symbolem erotiky, ale i smrti. Krajkář mi začali říkat na Akademii, původně mi dokonce říkali Krajkář Smrtihlav, protože jsem často maloval téma smrti,“ říká k tomu Balcar. Karel Balcar původně studoval České vysoké učení technické na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské, později studoval i Vysokou školu ekonomickou, obor Automatické systémy řízení. Volil obory na malíře dost nezvyklé, zabýval se i hudbou. „Já nejsem moc pragmatický typ, cílevědomý jsem určitě, dovedu vyburcovat svou vůli, ale přístupem k životu jsem evidentně romantik. Svoje místo ve světě jsem hledal intuitivně, pocitově,“ říká k tomu Balcar. „Jeden čas jsem měl dojem, že je to ztracené, že se můj život vyvíjí pořád jiným směrem a že jsem svoje místo v životě prostě nenašel. Pak jsem ale začal malovat. Na konzervatoř jsem už jít nemohl, protože se mi narodil syn a času rapidně ubylo. Musel jsem se rozhodnout – z hudby jsem tedy přeskočil na malování a věnoval se mu naplno.“ Před osmnácti lety byl pak Balcar přijat na Akademii výtvarných umění a začal studovat malbu. „Nikdy jsem neležel v encyklopediích, všechno jsem objevoval tak nějak za pochodu. Začínal jsem abstrakcí. Poté jsem se přes období stylizované figurace dostal ke starým mistrům. Doma jsme měli reprodukci Rubense, jeho autoportrét s manželkou Isabelou, který jsem v dětství obdivoval. Takže takoví malíři mě pak začali zajímat. Zkoumal jsem způsob práce ve vrstvách, proto jsem se přihlásil do atelieru, kde se učila klasická technika a zobrazivá malba,“ dodává Balcar. Dnes se věnuje hlavně úpadkovým tématům, která jsou jistým obranným mechanismem umělce vůči líbivosti – v podobné souvislosti jednou prohlásil: „ Musíme si uvědomit, že pozitivní podmnožinu obrazového světa si uzurpuje reklama, a že vstoupit do této podmnožiny bez „diverzních“ úmyslů znamená uvádět svou práci do kontextu s ní “. Balcar tak inklinuje k úpadkovým obsahům, na kterých se mu daří dobře uplatnit zobrazivou malbu a zároveň ho tato tématika chrání před komerčními vlivy, které by se jinak mohly na jeho dílech podepisovat, podbízet se divákovi a stavět jeho dílo mezi běžnou komerční produkci. Jak ostatně poznamenává Konrád Paul Liessmann v publikaci Filozofie moderního umění: „Teprve ve své svobodě, tedy ve své estetické autonomii, nikomu již nepovinováno, může umění řešit své nejvyšší úkoly.“ V Balcarově tvorbě se odklon od komerčního tlaku projevuje tématikou bolesti, utrpení, svazování, nevhodných gest, nahoty a podobně. Jde o představování reálné tváře současného člověka, která je v Balcarově podání zcela jiná než v podání soudobé neindividualisticko kapitalistické ideologie. O tomto obrazu člověka píše například francouzský sociolog Gilles Lipovetsky v knize Soumrak povinnosti. Člověk je dnes v reklamě a médiích podle Lipovetského často zobrazován jako přirozeně šťastný jedinec, který dbá o svou prosperitu a míří ke šťastné budoucnosti. Rozkoš přestává být brána jako hřích, ale ukazuje se v positivním světle. Hledání hmotného štěstí je dnes stavěno na pomyslný piedestal. Rigoristní zákazy sexuálních hrátek jsou dnes překonané a Balcar to ve svých obrazech plných nepřehlédnutelných sexuálních scén otevřeně přiznává. Často v dnešní společnosti neuznáváme závazek vztahovat se k něčemu jinému než k sobě samým, proto se na Balcarových obrazech nezřídka objevuje gesto – zdvižený prostředníček -symbolizující nezájem gestikulujícího na kontaktu a komunikaci s recipientem sdělení.

Balcar ukazuje pravdivý pohled na lidskou bytost a její nitro. To je symbolizováno černou barvou a tmavými tóny, které jsou pro Balcarovu tvorbu typické. Carravagiovská hra s šerosvitem je na obrazech mistrovsky provedena. Malíř tak představuje člověka zbaveného nucené pózy, člověka obnaženého, který se fyzicky jaksi hroutí na obraze a vytváří tak prostor pro dynamické, barokem inspirované expresivní zobrazení lidské tělesnosti. Takový člověk nemá tendenci se na diváka obracet a nemá potřebu jej aktivně vtahovat do voyeristické hry podívané na své utrpení a entropii. Balcar proto vyváří mezi divákem a figurami distanci. Svalnaté figury dávají malíři prostor pro manýristické vyjádření vzdoru a agresivity obhajující fakt, že ne vždy a ne za každých okolností chceme být svým okolím přijímáni dobře. A že pro to často máme své opodstatněné důvody.

Kristýna Křížová

 

David Hřivňacký, David Helán 2/7 – 29/7/2012

Pracoviště technopata.

Galerie Orlovna, prostor staré vodárny Kroměříž

 
GALERIE ORLOVNA připravuje na 16/4/2012 slavnostní otevření nového výstavního prostoru pro veřejnost.

Vernisáží výstavy Petra Nikla a Davida Vrbíka pod názvem Mluvící voda bude v pondělí 16/4/2012 slavnostně pro veřejnost zpřístupněn prostor Zámecké vodárny. Zachovalé technické zařízení z počátku dvacátého století upravuje firma Flirex, která se podílela na nedávno ukončených opravách brněnské Vily Tugendhat. Pomáhají ji v tom studenti COPT Kroměříž.

COPT
Vodárna

Současně bude v Galerii Orlovna a Malé galerii otevřena výstava Patrika Hábla 2×PH.

Na vernisáži vystoupí se svým programem Petr Nikl, výstavy uvede PhDr. Václav Mílek, ředitel Galerie výtvarného umění ve Zlíně.

 
 
Petr Nikl vystoupí v Galerii Orlovna a v Domě kultury.

U příležitosti zahájení páté výstavní sezony, otevření Zámecké vodárny pro veřejnost a vernisáži své výstavy Mluvící voda vystoupí 16/4/2012 v 17 hod v GALERII ORLOVNA známý malíř, básník, hudebník a performer Petr Nikl. Ve spolupráci s Domem kultury Kroměříž bude navíc 17/4/2012 v 19 hod uvedeno v DK jeho představení „Já jsem tvůj zajíc“ Petr Nikl svůj nový autorský počin popisuje jako „hudebně scénický obraz o čase a ozvěnách paměti. Hra bude hodně nafukovací a vzdušná“, doplňuje Nikl, kterého na scéně doplní Miroslav Černý a Ondřej Eremiáš. Komorní melodram vznikl souběžně s výstavou Hračky Libuše Niklové, která proběhla v Umělecko průmyslovém muzeu a výstavou Petra Nikla „Dialog s maminkou“ v Letohrádku Hvězda. Obě tyto výstavy byly také uvedeny v Paříži. Libuše Niklová se tak stala vůbec první českou umělkyní, jejíž tvorba byla představena v prestižním Museu des Arts décoratifs, v pařížském Louvru Více na www. Dům kultury Kromeriz.cz

Ing. Jiří Antoš, CSc.

 
Oriol Maspons

Oriol Maspons: neobyčejný fotograf celebrit /Fotografie 1950 – 1970/

Oriol Maspons (narozen v Barceloně 1928) je jedním z předních dokumentárních fotografů Španělska poloviny dvacátého století. Fotoaparátem se mu podařilo zachytit obě tváře země v období pozdního frankismu – jak chudinské čtvrti měst a mizérii nejchudších oblastí země, tak změny odrážející rostoucí cestovatelské tendence ve španělské společnosti a vznik nových hnutí, jakými byla např. hippy street nebo Gauche Divine. Byl také vynikajícím portrétistou, který hledal inspiraci v díle Salvadora Dalího, La Chungy (cikánské tanečnice flamenca) nebo Antonia Tapiese. Oriol Maspons byl fotografií okouzlen od mládí, ale fotografem na volné noze se stal až v padesátých letech dvacátého století během svého pobytu v Paříži, kam odjel na osmnáctiměsíční stáž u pojišťovací společnosti. Jeho školou se staly pařížské fotografické kluby, které navštěvovali velcí mistři svého oboru (Robert Doisneau, Brassai a Henri Cartier – Bresson) stejně jako mladé naděje (Guy Bourdin). Zde si nejen vytříbil pohled na fotografii, ale také si rozšířil obzory, když byl uveden do nočního života s kluby, kiny a ženami – ostatně tyto záliby dodnes vášnivě pěstuje. Do Barcelony se vrátil v roce 1956. Oriol Maspons je velkým kronikářem lidského prostředí a kulturní scény nejen v Paříži, ale i v Cadaques. Před jeho objektivem defilovali Dalí a Gala, Marcel Duchamp, Antonio Tapies, Gary Cooper, Audrey Hepburn, Elsa Peretti a mnoho dalších. V šedesátých a sedmdesátých letech, jako člen Gauche Divine, barcelonské avantgardy, si stejně jako mnoho dalších umělců a intelektuálů Maspons oblíbil tehdy módní klubovou vlnu ztělesněnou klubem Boccacio. Jeho fotoaparát provokativně zachytil počátky hnutí hippies na Ibize. Ve stejné době sestavil sbírku spontánních a odvážných pin-up a reklamních fotografií, v nichž si pohrává s humorem, nevinností a sexualitou. Výstavu Oriol Maspons: neobyčejný fotograf celebrit /Fotografie 1950 – 1970/ tvoří jedinečný výběr dvaceti devíti černobílých fotografií zachycujících scény od historického výletu do jižní Afriky až po chvíle barcelonské apoteózy v době Gauche Divine, hippies na Ibize a tzv. pin-up dívky, nahé nebo oblečené Paco Rabbanem. Fotografie Oriola Masponse jsou nejen autentickou kronikou prostředí barcelonské alternativní kultury v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století, ale jsou také důkazem toho, jakým umělcem byl a zůstane Oriol Maspons: neobyčejným tvůrcem s důvtipem Woodyho Allena a se zábavnou provokativností Andyho Warhola.

Ramon Llinas i Vila – Bohumil Kunc

 
ÚSPĚŠNÉ ZAHÁJENÍ PÁTÉ SEZÓNY V GALERII ORLOVNA.

V pondělí 16/4 byla v GALERII ORLOVNA slavnostně zahájena pátá výstavní sezóna. Akce byla tentokrát zvýrazněna současným otevřením nového výstavního prostoru Vodárna pro širokou veřejnost. Vernisáže se zúčastnil mimořádně vysoký počet návštěvníků, kterých přišlo více než dvě sta. Vodárnu společně otevřeli Ing. arch. Naděžda Goryczková, generální ředitelka NPÚ, starostka Kroměříže Mgr. Daniela Hebnarová a předseda správní rady galerie Ing. Jiří Antoš, CSc. Záštitu nad otevřením převzala i ministryně kultury Mgr. Alena Hanáková a hetman Zlínského kraje MVDr. Stanislav Mišák. Ing. Goryczková ve svém projevu zdůraznila dva momenty: Prvním je současná snaha NPÚ o zpřístupňování technických památek a jejich využití pro kulturní účely, čehož je Zámecká vodárna klasickým příkladem. Druhý moment se týká přímo Kroměříže. Upozornila na zajímavé propojení mezi technickou památkou z počátku minulého století a barokními památkami zbytku města. Mgr. Hebnarová ocenila několikaleté úsilí občanského sdružení Galerie Orlovna o vybudování důstojného prostoru pro prezentaci současného umění. Ing. Antoš poděkoval všem členům sdružení, sponzorům, partnerům, vystavujícím umělcům i návštěvníkům galerie, kterých rok od roku přibývá. Zdůraznil, že dosud poměrně uzavřená o. s. otevírá od letošního roku své řady novým zájemcům. Obě výstavy pak uvedl ředitel Krajské galerie ve Zlíně PhDr. Václav Mílek. Vrcholem večera bylo vystoupení manželky Patrika Hábla, paní Anny, s pásmem básní a především performance Petra Nikla a Davida Vrbíka, kteří v setmělé vodárně vytvořili neuvěřitelný vizuální a akustický koncert Mluvící vody. O otevření Vodárny se kromě občanského sdružení Galerie Orlovna výrazně zasloužili i partneři a sponzoři, především NPÚ Kroměříž, Arcibiskupský zámek a zahrady Kroměříž, Město Kroměříž, VaK Kroměříž, COPT Kroměříž, Chropyňská strojírna a Toma Otrokovice. Projekt zpracovala Ing. arch. Ludmila Zelinková a záchrané práce probíhaly pod vedením firmy Flirex z Brna.

J.A.

 
Ministryně kultury přijala záštitu nad výstavami Petra Nikla a Patrika Hábla

Ministryně kultury ČR Mgr. Alena Hanáková přijala záštitu nad výstavami Petra Nikla a Patrika Hábla pořádanými u příležitosti dokončení výstavby Galerie Orlovna a otevření výstavního prostoru „Vodárna“ pro veřejnost.

 
Ramon Llinas i Vila

Ramon Llinas i Vila /narozen 1962 ve Španělsku, žije a pracuje v Geroně/. Od roku 1985 dodnes působil ve Španělsku, USA, Velké Británii, Francii, Holandsku, Turecku, Izraeli, Švýcarsku, Jižní Africe, Kanadě, Japonsku, Indii, Německu, České republice a v dalších zemích jako umělecký režisér tzv. film shoots, mediální poradce pro tisk a TV a umělecký kurátor v muzeích (mj. byl zakladatelem a generálním manažerem The Museum Store S. A. v Barceloně), galeriích, art festivalech aj. Ve většině jmenovaných zemí také vystavoval svá díla (obrazy i sochy) a je zde svými pracemi zastoupen v soukromých sbírkách. V roce 1992 se podílel jako hlavní koordinátor a zároveň i přednášející na uspořádání mezinárodní konference o designu „ICSID“ v Lublani, 11. září 2001 přednášel na konferenci „RMN“ (Réunion Musee Nationaux) v Paříži.

Ramon Llinas i Vila se ve své tvorbě věnuje olejům, akrylům, kresbám na papíře, hliněným sochám a objektům spojujícím různé druhy výtvarných technik, jejichž postupně navazující vrstvy povyšují myšlenkově jednotlivé části díla. Silná barevnost pak odkazuje na katalánské kořeny umělce, jehož inspirace pochází zejména ze španělského uměleckého hnutí 70. a 80. let 20. stol. se silným vlivem madridského alternativního sociálně kulturního hnutí La Movida Madrileńa a hnutí Arte Povera. V podstatě až sociologizující práce Ramona Llinase vyjadřují potřebu přežití, svobody, respektu, bez ohledu na pohlaví, rasu či sexuální orientaci. Spojují jeho myšlenky a sny s prožitou multikulturní zkušeností. Slova jako pravda, spravedlnost, kultura jsou postaveny do kontrastu k lačnosti nebo penězům a stávají se integrální součástí maleb a instalací. Autor záměrně narušuje hranici umění a kýče, vnáší použitý materiál jako znázornění úpadku lidských vztahů, což vnímá jako krok ke vzrůstající izolaci jedince. Ironií konfrontuje to špatné v nás a ve společnosti, čímž vytváří dialog mezi dílem a pozorovatelem o potřebě přetváření zbytků naší industriální civilizace do nové struktury duchovní obnovy.

Markéta Mercová

„…Je zaujat abstraktním biomorfismem a aurou asijské představivosti, která portrétuje realitu v konfliktu. Válka, nemoc, utrpení, odcizení, náboženská a sexuální netolerance jsou vykresleny celistvými tahy a integrovány do denního života…“

Alejandro Varderi
The City University of New York

 
Trojvýstava

EWA GORDON

Polská grafička Ewa Gordon není v České republice neznámou umělkyní. S její tvorbou se příznivci umění mohli setkat například při výstavě Umění a přitažlivost II, která se realizovala v loňském roce v Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Ewa se aktivně podílela nejen na přípravě této výstavy v Polsku a v České republice, ale rovněž je její jméno spojené s navázáním a prohlubováním kontaktů mezi výtvarnými pedagogy v Bydgoszczi a v Uherském Hradišti. Kromě vlastní tvůrčí práce v oboru grafiky se podílí na výchově polského uměleckého dorostu na Państwowym Zespóle Szkól Plastycznych v Bydgoszczi.
Ewa Gordon pochází z Bydgoszczi. Je absolventkou Fakulty výtvarných umění Univerzity Mikoláše Koperníka v Toruni ateliéru grafiky (1984), kde se zaměřila a specializovala na umělecký sítotisk (serigrafii) tedy ručně prováděný tisk přes šablony (síta). Tato nejmladší grafická technika zaznamenala zejména v šedesátých letech 20. století bouřlivý vývoj co se týče postupů, metod, materiálů, barev, přístrojů. Možností jak vytvořit tiskovou formu pro tisk serigrafie jsou nepřeberná množství, která lze mezi sebou navzájem kombinovat, variovat, a právě to jsou vlastnosti a přednosti, které polské autorce vyhovují a dokáže jich brilantně využít. Ewa Gordon svá díla prezentovala samostatně na výstavách v řadě polských měst i v zahraničí (např. v Mannheimu, Londýně, asi 23 samostatných výstav), participovala na více než sedmdesáti významných kolektivních grafických přehlídkách v Polsku, v Evropě (např. Mezinárodní trienále grafiky „Barva v grafice” Toruň 2000, Mezinárodní Trienále Grafiky Bitola 2000, Mezinárodní uralské trienále grafiky Ufa 2001, 2004; přehlídky grafiky v Bulharsku, Itálii, Francii, Německu atd.) i v Asii (v Soulu, v Pekingu). Její práce jsou zastoupeny v mnoha veřejných i soukromých sbírkách jak doma v Polsku, tak i v zahraničí.
V Galerii Orlovna v Kroměříži se Ewa Gordon prezentuje kolekcí představující výběr především ze současné tvorby s občasným exkurzem do minulosti. Výstavní soubor je tvořen několika cykly, v jejichž kompozicích se odráží přehledný rozvrch plochy, sklon ke zjednodušování objemů a jasnému vyznačení tvaru, přecházející od figurálních námětů k tématům všedního života, od reálných motivů k abstraktním formám. Viděné (např. postava) se stává výsledkem promyšlené práce s abstraktními formami (barevné plochy) a jejich vzájemnými interakcemi, které se promění v okamžiku, kdy je divákovi umožněno rozkrýt pozadí jejich vzniku. Nevšední obrazotvornost a bohatá fantazie je vždy usměrňována racionální úvahou směřující od náhodného k podstatě zobrazovaného jevu. Ve výběru se setkáváme také s díly, v nichž autorka reflektuje téma komunikace (Modrý dialog, Čevený dialog, Podvojná hra), které lze chápat jako metafyzický vztah, v němž dochází k jednotě sdílení a sdělování a které se neomezují na pouhou mezilidskou skutečnost, ale zahrnují v sobě širší rozměr vztahující se k řádu světa, aniž by se z nich vytrácel osobní autorčin vztah.

EWA GORDON ul. Matejki 2/4 85–061 Bydgoszcz tel. 609–680–657 e-mail: ewagordon@buziaczek.pl

 

Miloš Slezák malíř, grafik, sochař, medailér, textilní výtvarník

  • 27. února 1921 Brno † 23. září 1989 Brno

„Na otázku, proč vlastně maluji, sochařím a kdoví co ještě, o co jsem se v oblasti výtvarného umění pokoušel, je jednoduchá odpověď. Jsem výtvarník, protože musím. Kdysi v mládí jsem snad měl – nevím to ale jistě – možnost volby. Za léta práce mně však má výtvarná činnost natolik splynula s životem, že spolu srostly v jediný celek. Věřím sice, že bych se v případě nutnosti dokázal uživit i jinak – při své práci jsem pochytil bezmála devatero řemesel – ale žít bez ní, to bych dokázal už těžko…“ autor o své tvorbě a uměleckém tvoření (1986)

Charakterizovat dílo brněnského umělce Miloše Slezáka co nejvýstižněji a nejstručněji je obtížné, ale přesto se o to pokusíme několika přívlastky: jedinečnost, originalita, mnohostrannost, rozmanitost, univerzálnost a kvalita. Zasáhl téměř do všech sfér výtvarného umění. Výtvarným oborem, jímž se zabýval po celé období své tvůrčí práce, byla grafika, volná i užitá (ilustrace, knižní grafika, plakát), zpočátku inspirovaná Brnem, jeho okolím, rodinným prostředím, později studijními cestami (Francie), krajinou. V 60. letech mělo značný význam pro jeho další umělecký vývoj okouzlení strukturou přírodnin, především dřeva. V bohaté kresbě let na starých prknech, zčásti strávených časem, pro sebe objevil obrovský zdroj inspirace. Vznikla tak série dřevořezů, z nichž výběr se představuje v úvodu výstavy. Jednou z domén tvůrčího úsilí se v té době stává také akvarel, v němž potvrdil smysl pro strukturu krajinného motivu. V cyklu Vysočina monochrómní i kontrastní, zemitě tónovanou a také světlem prozářenou stupnicí barev přehledně tvaruje základní obrysy krajinných výseků. Začátkem 70. let se stalo těžištěm Slezákova uměleckého interesu medailérství a komorní plastika. Pro jeho sochařské práce jsou charakteristické poetické varianty ženských torz, aktů v plastice i v nízkém reliéfu plaket a medailí (Svlékání, 1977, Stojící, 1982), a především portréty významných osobností nejen ze světa výtvarného umění, ale i literatury, divadla, vědy (Bohdan Lacina, 1976, Karel Čapek, 1983). O drobný reliéf se Slezák začal zajímat při řešení plastického vyjádření písma pro nápisy na pamětní desky a textových částí na reversech medailí navržených jiným autorem. Časem pozvolna přešel k samostatnému reliéfu. Za poměrně krátkou dobu dosáhl v této výtvarné disciplíně pozoruhodných výsledků, takže jeho práce byly již v roce 1973 vybrány pro československou medailérskou kolekci na FIDEM do Helsinek. V 70. letech realizoval také řadu pamětních desek, písmových a dekorativních reliéfů, návrhů na výtvarné řešení stěn ad. S tímto souvisí i práce v oboru monumentální tvorby. K nejvýznamnějším se řadí osmimetrová betonová plastika s písmovými doplňky označující vodní předěl mezi Baltem a Černým mořem. Kromě vlastní umělecké tvorby v mnoha výtvarných oborech se věnoval pedagogickému působení a mnoho času.
Dílo Miloše Slezáka se sice uzavřelo před více než dvaceti lety, avšak svou výpovědí, žánrovou i výrazovou mnohostranností a pestrostí promlouvá do dnešních dní. Slezákova tvorba zahrnuje kresbu, grafiku, plakát, knižní ilustrace, typografii, písmo, malbu, textilní tvorbu, monumentální architektonické realizace, plastiku a medaili. Tento strohý výčet různorodých tvůrčích aktivit autora zdůrazňujeme také úvodu, protože náš výstavní soubor, , nemůže návštěvníkovi poskytnout vyčerpávající přehled o celém díle.