Galerie Orlovna z.s.

Otevřeno út-ne
10–17 hodin

Na Sladovnách 1492
767 01 Kroměříž

© 2016

Nová stránka 1

design by Malina: .

SPONZOŘI >>

Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.galerie-orlovna.cz

počítadlo.abz.cz

Černá a bílá 24/6 - 21/7/2013

PREZENTACE ZAHÁJENÍ VÝSTAVY

Jindřich Štreit, Monika Vosyková – ČERNÁ A BÍLÁ 24/6/2013 – 21/7/2013

ČERNÁ A BÍLÁ – Prezentace výstavy

Prezentace výstavy

Jindřich Štreit (1946 Vsetín)

Jindřicha Štreita určitě není nutné představovat. Je jedním z nejvýznamnějších českých sociálně-dokumentárních fotografů, ale také vysokoškolským pedagogem, kurátorem a organizátorem kulturního života. V osmdesátých letech se vyhlášenou formou neoficiální kultury staly jeho vernisáže českých a slovenských umělců na hradě Sovinci. Ve své rané tvorbě se zabýval romskou tématikou, zákulisím olomouckého divadla, ale především mezilidskými vztahy. Hledáčkem svého objektivu přesvědčivě zachytil kolektivizovanou vesnici doby reálného socialismu, a vytvořil tak zároveň osobitou autorskou výpověď o lidském údělu. Lidé jsou zkrátka častým objektem jeho fotografického zájmu, o čemž jsme se v Kroměříži mohli v nedávné době několikrát přesvědčit, např. na výstavě Lidé z Akagi v kině Nadsklepí nebo na výstavě trefně nazvané (Ab)normalizace, kterou uspořádalo na přelomu roku 2009/2010 Muzeum Kroměřížska. Výstava v galerii Orlovně je ale od předchozích zmíněných značně odlišná, a návštěvníkovi předkládá úplně jinou podobu Štreitovy tvorby. Jde sice o výběr z celku 114 fotografií z výstavy Vítkovice, která letos proběhla v prostorách Galerie Multifunkční auly Gong v Dolních Vítkovicích. Snahou kurátorů ale nebylo převést tuto výstavu v malém do Kroměříže. Při pohledu na fotografie, které Štreit dva roky fotil ve vítkovických průmyslových objektech především na nočních směnách, vyplynula koncepce kroměřížské výstavy v podstatě sama od sebe. Černá a bílá – název výstavy neodkazuje pouze na tradiční barevný kolorit Štreitovýc fotografií, ale lze jej vztáhnout i k obsahu vybraných děl. Vystavené fotografie totiž spojuje především jejich „abstraktnost“. Focené výjevy jsou značně nekonkrétní a rozhodně nefigurativní, což nám dává možnost pohrávat si s jejich interpretací. Můžeme se snažit přijít na to, co bylo námětem každé z fotografií, anebo je můžeme vnímat čistě esteticky coby abstraktní kompozice. V každém případě pronikáme do úchvatného světa neobvyklých linií a tvarů, kde vládnou dvě barvy – Černá a bílá.

Monika Vosyková (1966 Jihlava)

Sklářská výtvarnice a sochařka Monika Vosyková je absolventkou Střední uměleckoprůmyslové školy v Brně (1981–1985) a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (1988–1994). Výrazně na ni zapůsobil její brněnský učitel Ladislav Martínek, od kterého získala poctivé základy řemesla. Je tělem i duší sochařka a sochařině zůstává věrná, ať jde o figurální motivy či minimalistickou tvorbu ve skle. Se skleněným materiálem se seznámila na pražské průmyslovce, a od té doby se pokouší zpracovávat tento materiál sochařsky. Jak sama ale říká, sklo se brání a neposlouchá. Technologie může často svazovat, a snad proto přišla s vlastním způsobem zpracování skla, tzv. lehaným sklem. Skleněné desky přijmou v peci při teplotě 700°C tvar formy, na niž si sklo lehne. Z takto získaných skořepin často opatřených povrchovým reliéfem komponuje vícedílné nefigurativní objekty nebo jednodílné plastiky a objekty. Pracuje ale i se sklem tabulovým a skleněnými nitěmi, ze kterých vytváří osobité artefakty. Coby sochařka prošla vývojem, zpočátku se věnovala geometrickému konstruktivismu a vytvářela např. svislá díla ze dřeva s aplikací skleněného prvku nebo závěsné reliéfy z kombinovaných materiálů (sádra, provazy, pletiva, barva). Redukcí těchto postupů došla postupně až k jednoduché geometrii, opakování tvarů a minimalismu. Vystavovala v Belgii, Německu, Švýcarsku, Itálii, Velké Británii či USA. Působí ve Žďáru nad Sázavou.